O BOJI S ÚŘADY A NAŠE ŠTĚSTÍ

Naše štěstí

V předešlém článku o HLEDÁNÍ MÍSTA NAŠEHO SNU jsme psali o výběru místa, kde bychom se chtěli na Srí Lance usadit. Nebylo to jednoduché, určitě si to přečtěte tady. Skutečně jsme se ocitli na místě, kde chceme budovat náš SEN?? ANO, bylo to ONO. Tady chceme budovat náš SEN.

Jenže mezi “chtít” a skutečně “mít” je ještě dlouhá cesta. Ta začíná, jak jinak, smlouváním o ceně. Jsme v Asii, takže žádná cena není konečná a dokonce i o ceně pozemku se tady smlouvá. Nakonec dostáváme alespoň symbolickou slevu, aby se neřeklo. Ale každá kačka se počítá, takže jsme i za to rádi. Cenu už tedy víme, takže se zbývá rozhodnout. Půjdeme do toho?

Je to tu. Stačí kývnout a náš sen se v plné parádě zhmotní. Neskutečné se možná stane realitou!

VELKÉ ROZHODNUTÍ

Péťa je ve svých myšlenkách pevný jako skála, zatímco já se začínám v těch mých ztrácet. Raduju se, pláču a zase dokola. Radost, pláč. Opravdu ten pozemek koupíme? Napadá mě milion důvodů, proč to neudělat. Myslím na naši budoucnost, všechno si představuji, hlava přehání. Nechci poslouchat ten chaos myšlenek, snažím se ho umlčet. Naštěstí se můžu vždy obrátit k Péťovi, který neváhá, nepřemýšlí, je rozhodnutý. Vyslechne tu moji změť myšlenek, v klidu a rozvážně, a opakuje důvody, proč jsme se pro tuhle cestu rozhodli. Jeho přesvědčení mě uklidňuje, vracím se zpět k našemu snu, kterému jsme tak na dosah. Tak jo, JDEME DO TOHO.

Nechceme papouškovat životní motto, které všichni znají. Že svět patří těm, kteří se nepo… vy víte, co. Ale je to tak. Důležité je se z toho nezbláznit. Svět se točí dál. Sny se mají plnit. A my jsme se možná trochu zbláznili, když jsem si na hrb naložili takový pořádný sen. Ale chtěli jsme do toho jít, tak jsme do toho prostě bláznovsky šli.

Podáváme si ruku s prodejcem pozemku a tím začíná boj se srílanskou byrokracií. Nalezli jsme místní právničku, u které budeme sepisovat rezervační smlouvu. Právnička míchá angličtinu se sinhálštinou a na naše zcela jednoduché otázky pokyvuje hlavou. Aha, brzy si uvědomujeme, že nám nerozumí. Trochu se zděsíme, ale ve smlouvě je naštěstí všechno v pořádku. Už to všechno vypadá dost vážně.

ZLÝ SEN, NEBO SKUTEČNOST?

Péťovi se po podepsání rezervační smlouvy zdá nepříjemný sen o tom, že náš vysněný pozemek chvíli před námi koupí nějaký cizinec. Naštěstí to byl jen sen, ale druhý den nám majitel říká, že za ním přišel nějaký zájemce, který mu za pozemek nabídl daleko víc peněz. Jen aby ho získal. Takže pryč se zlými sny. Zpátky do reality. Teď nastává otázka, jak dostat naše peníze v pořádku na Srí Lanku.

PRVNÍ ZÁDRHELE

Místní komerční banka radí poslat peníze přímo na účet majitele pozemku. To zní jednoduše, a tak to tak tedy děláme. Po pár dnech dostáváme informaci z české banky, že peníze už musí být na srílanském účtu prodávajícího. Bohužel tomu tak není a my zjišťujeme, že centrální banka Srí Lanky tento tok peněz zadržela a neuvolní ho, dokud nezaložíme speciální investorský účet. Hm, tak to nebude všechno tak jednoduché, jak to vypadalo. Musíme si okamžitě přeložit letenky. Dokud se vše nevyřeší, nemůžeme ze Srí Lanky odletět. Co by pak bylo? Peníze „kdesi“ a my pryč? Přebookováváme letenky a je nám jasné, že tenhle proces nebude jen tak a týden nám na něj stačit nebude.

OK, potřebujeme tedy ten speciální investorský účet, na který nám uvolní naše vlastní peníze. Nejprve tedy musíme české bance vysvětlit, že ty peníze, které nyní visí bůhvíkde na Srí Lance, musí změnit cíl. Banka musí provést změnu a neposlat je rovnou prodejci, ale napřed na náš nově založený investorský účet. Hurá, povedlo se!

POVOLENÍ ZAMÍTNUTO. VÍTEJTE ZPĚT NOHAMA NA ZEMI.

Věděli jsme, že až přijdou peníze, tak budeme potřebovat povolení od centrální banky k tomu aby se převedly peníze majiteli nebo zpět do České Republiky. Není to tak, že si s penězi můžeme dělat, co chceme.

Centrální banku jsme proto mnohokrát navštívili a snažili se to povolení získat. Asi šesti úředníkům jsme museli vysvětlit, co od nich potřebujeme. Až nakonec ten poslední, pan Rohan, nám řekl, že musíme napsat žádost o povolení na převod peněz. Dobře, žádost sepíšeme a „kníže Rohan“ nám řekne, že se ohledně povolení máme ozvat za 4 dny. Zrovna to vycházelo na pondělí a my tak konečně s velkým očekáváním voláme do centrální banky. Úředník nám ale stroze sděluje, ať zavoláme zítra. A v úterý, ať zavoláme ve středu. A takhle to pokračovalo až do čtvrtka. To nám najednou oznámil, že povolení nedostaneme a že vlastně vůbec neví, jestli ho někdy dostaneme. S penězi tedy nemůžeme nic dělat. Péťa zachoval čistou hlavu a rázně mu odpověděl, že tohle se nedělá, tahat někoho týden za nos. A že si prostě zítra pro to povolení přijdeme! A zavěsil telefon. To jsme ještě nevěděli, že teprve začíná to pravé tóčo.

NAŠE ŠTĚSTÍ

Začali jsme hledat pomoc. Nejprve jsme se zkusili obrátit na českou ambasádu v Indii. Péťa tam telefonuje a snaží se všechno vysvětlit. Bohužel se ale žádná pomoc nekoná. Proto vyrážíme přímo na český konzul do hlavního města Srí Lanky, do Kolomba. Tam se nám konečně snaží někdo pomoci, ale my si mezitím naprostou náhodou nacházíme cestu přímo ke generálnímu řediteli centrální banky. Jak to tak bývá, někdo zná někoho a ten zná tamtoho. Nakonec nás tímhle způsobem zachrání Sanju, osoba nám na Srí Lance nejbližší. O něm a o tom, jak jsme se k němu dostali, jste si mohli přečíst už v minulém článku. Tentokrát Sanju naprosto nečekaně na návštěvě u své sestry potkává přímo ředitele banky, který si zrovna přijel pro svoji dceru. Ta je kamarádkou Sanjuovy neteře, s kterou hrává šachy. Neskutečná náhoda. Nebo zase na naší cestě za snem zapracoval osud? Ředitel dává pokyn povolení vydat a my jsme najednou šťastní jako blechy. Byl to snad tedy přímo Rohan, kdo nám prostě nechtěl povolení vydat a naschvál to zdržoval? Ať to tak bylo nebo ne, štěstí nám ukázalo svoji tvář a my jsme konečně mohli v té srílanské byrokracii postoupit dál.

Z Kolomba vyrážíme rovnou do komerční banky na jih Srí Lanky a přitom pořád nevěřícně koukáme na dopis s povolením. Huráááá

V bance jsme slavnostně zamávali dopisem. Chlapík za přepážkou nás ale opět usadil na zem. Prý ještě musíme napsat další dopis a zažádat o převedení peněz na majitele pozemku. No to snad ne! Péťovi po tom všem bouchly nervy a narovinu se úředníka ptá, jestli to myslí vážně a taky, že žádný další dopis s žádostí psát nebude a basta. Bankéř vyjeveně koukal, ale dopis nakonec jednoduše napsal sám a Péťa ho jen podepsal.

Sri Lanka Pravnik
SriLanka Centralni Banka
SriLanka Centralni Banka dopis

PENÍZE JSOU NENÁVRATNĚ PRYČ

Za náma na přepážce už netrpělivě čekal majitel pozemku. Během chviličky se peníze připsaly na jeho účet a on tak rovnou splácí nějakou svou půjčku v bance. Teď a tady nám došlo, že naše peníze už nikdy neuvidíme. Smlouvy jsou podepsané, ale právnička čeká na dokument o převodu peněz. Ještě stále se může cokoliv stát.

Všechno proběhlo jen tak tak. Máme dva dny do odjezdu zpět do Čech, kde musíme ještě spoustu věcí zařídit. Akorát se dozvídáme, že právnička bude podávat smlouvy na katastr. Je to tady! Staneme se majiteli nádherného pozemku. Po všech těch útrapách se usmíváme od ucha k uchu. Ani nevnímáme bývalého majitele, který nám podává ruku na rozloučenou. Euforie! Chvíli si s ním ještě povídáme. S radostí v očích nám vypráví, že jsme snad jediní na celé Srí Lance, kdo v tomhle mladém věku kupuje pozemek. Zakončí to tím, že je rád, že pozemek kupujeme my a že ví a cítí, že pozemek bude v dobrých rukou. Hřeje nás to u srdce, cítíme vděčnost. Děkujeme. Mnohokrát děkujeme. Osudu nebo náhodě, vesmíru nebo čemukoliv, co nás dovedlo až sem.

Úplné zpracování procesu úřady a zapsání do katastru nemovitostí bude trvat ještě tři týdny. Máme u sebe pouze kopii smlouvy a originál na nás bude čekat při příští návštěvě. Věříme, že všechno dopadne, jak má. Snad už nám konečně žádné další papíry nechybí. Moc rádi bychom tu zůstali déle, ale už nám nezbývají peníze ani na přeložení letenek.

POSLEDNÍ DEN NA SRÍ LANCE

A tak nás čeká poslední den na osudové Srí Lance. Jak ho trávíme? No přeci na našem novém pozemku. Je sice zarostlý, ale už tak má kouzelnou atmosféru. Jsme spokojení. S tímto pocitem odjíždíme domů, kde ještě nikdo nic netuší…

Z České republiky přes internet vydáváme pokyny a necháváme vyčistit pozemek a postavit zatím tři strany plotu. Ještě nevíme, kam umístíme hlavní bránu a jak bude plot vysoký. Už ani neřešíme, že někam na dálku posíláme peníze, aniž bychom věděli, jestli to všechno klapne. Bez téhle povahy bychom se na Srí Lance asi fakt nikam neposunuli. Prostě jen věříme, že všechno dobře dopadne. A dopadlo?

20170603_163150
20180615_152318
20170610_142422

BUDE JEŠTĚ POKRAČOVÁNÍ?

Když přicházejí první fotografie o vyčištění pozemku, oněmíme úžasem. Otevřel se tak neskutečný prostor. Pozemek byl najednou o mnoho větší a naprosto nás očaroval.

V té době jsme cítili, že to nejhorší snad máme za sebou.

Jenže bylo tomu skutečně tak? Šlo poté všechno jako po másle? Příště si můžeš přečíst, co všechno se odehrálo, než jsme poprvé hrábli do země. Čekala nás totiž ještě další pořádná výzva…

Doporučené příspěvky