JAK SE KRESLÍ SEN

nas dum

Čtete náš blog poprvé? Tak se určitě mrkněte na předešlé články. Dozvíte se, jak složitě jsme se dostali k místu, kde stavíme. Také jak jsme se s nutnou dávkou štěstí prokousali srílanskou byrokracií. A jak jsme se museli vrátit domů do Čech. Tam nás čekal jeden velký úkol.

TAJEMSTVÍ PROZRAZENO

V Čechách jsme totiž začali přemýšlet, jak tuhle obří novinku, dosud naše tajemství, sdělíme rodině. Přemýšlíme, jak jim teď, když už jsme právoplatnými majiteli pozemku, všechno řekneme.

Máme nápad! Ukážeme jim video ze Srí Lanky, na jehož konci bude náš pozemek. Video jsme tedy sestříhali a uvidíme, co se bude dít.

Konečně koukáme společně s rodiči na video a v tom naši říkají: „Se tam procházíte, jako by vám to tam patřilo.“

A je to! S Péťou se smějeme a přikyvujeme. Sami sebe slyšíme, jak poprvé říkáme: „Je to tak, ten pozemek nám patří.“

Naši na nás koukají nevěřícně, jsou v šoku. A já se jim vůbec nedivím. Být na jejich místě, měla bych to úplně stejně. Všechno jim tedy hned vyprávíme. Jsme toho plní. Vyprávíme každý detail, co všechno jsme na Srí Lance zažili a jak těžké to bylo. Snažili jsme se jim vysvětlit, že tohle je náš sen. Sen, který se stává skutečností.

Asi se jim hlavou honilo milion myšlenek. Muselo to pro ně být těžké. O to víc nás překvapila jejich reakce. Čekali jsme od nich třeba i nadávání, nebo alespoň vysvětlování, jestli jsme se nezbláznili. Ale přišla slova, která nám vyrazila dech:

„Je úžasné plnit si sny. Nejdůležitější je, abyste byli šťastní. Je to pro nás samozřejmě těžké, ale to je normální. Tak vzhůru do toho!“

Tolik podpory jsme nečekali. Bylo to všechno tak dojemný. Je úžasné, když vás rodiče psychicky podpoří i v těch nejbláznivějších nápadech. Jsme za takové rodiče moc vděční. Ne každý má takové štěstí. A vědět, že za naším rozhodnutím nikdo nestojí, bojovalo by se nám dál daleko hůř. Takhle jsme načerpali další sílu se do toho pustit. Ještě párkrát ji při budování budeme potřebovat. A to velmi brzy.

Plány, plánky, náčrty aneb malujeme si to růžově.

Začíná plánování, jak by měl náš dům vypadat. Ta nejhezčí část. Člověk má tolik nápadů a těší se, až je bude moct realizovat. My máme jasnou představu. Chceme vytvořit domov, který bude domovem nejen nám, ale i vám, našim návštěvníkům. A z toho vycházíme. Toužíme po rodinném domě, kde rodinu budeme tvořit my spolu s vámi!

Bereme do ruky tužku a začínáme kreslit. Nejdřív kreslíme jen tak na papír různé verze. Po čase se nám začíná pod rukama objevovat varianta, která se líbí nám oběma. Péťa tak může začít tvořit náš domov (vlastně i váš domov!) ve 3D programu. Projekt tak dostává úplně jiné grády. Už to není jen kreslení, domov se opravdu rýsuje a my vidíme jeho skutečnou podobu. Pochvalujeme si, jak se nám Péťovo původní povolání hodí. Ne každý by dokázal v počítači postavit dům. A my ho právě v počítači vidíme poprvé. Je to úžasný pocit.

Jen ještě musíme doladit rozměry. Nejsme profíci, takže to střílíme od boku. Metr sem, metr tam. Neděláme si s tím velkou hlavu. Tu si teprve dělat budeme, až zjistíme, že každý metr jsou velké prachy 🙂

Smutné loučení

Zatím ale neřešíme „detaily“, nevíme, kde budou zásuvky a světla a jiné „maličkosti“, ale potřebujeme dům začít realizovat. To znamená odletět na Srí Lanku. Jenže to není jen tak a my se tak musíme postavit obrovské výzvě.

Potřebujeme ještě našetřit nějaké peníze. Každá kačka se počítá. Rozhodujeme se tedy, že já zůstanu doma v ČR a budu ještě vydělávat a Péťa poletí na Srí Lanku sám, aby rozhoupal stavbu. Ach jo, vůbec se nám od sebe nechce. Navíc se nejedná o pár dní, ale o 3 dlouhé měsíce.

Je to tu. Jsme na letišti. Musíme se na nějaký čas rozloučit. V hlavě sice máme sen, ale občas pochybujeme, jestli děláme dobře. Moje oči se proměňují ve vodopády a nejdou zastavit.

Bylo to obrovské loučení. Pro oba moc těžké. Ale my to zvládneme, ujišťujeme se.

Až teď s odstupem, kdy už jsme dávno zase spolu, můžu v klidu napsat: ANO, ZVLÁDLI JSME TO!

1. měsíc na Srí Lance: Hledá se architekt!

Na Srí Lance už na nás čekají povinnosti, které nám nedají odpočinout a ani si uvědomit tu šílenou vzdálenost, která nás od sebe dělí. V první řadě je teď potřeba sehnat místního architekta, který náš projekt překreslí do místních měrných jednotek. Na Srí Lance se totiž nepoužívá metrická soustava, ale angloamerická, takže se měří v palcích. Jenže náš dům byl rozkreslený v metrech, což je první problém. Jako druhý bod musíme získat stavební povolení.

Pán ze stavebního úřadu, který by nám měl stavební povolení udělit, má syna, který je „prý“ architekt. Takže je to jasné. Musíme ho vzít, jinak bysme to povolení taky vůbec nemuseli dostat 🙂

Proč ne, stejně někoho potřebujeme a úkol to není nijak těžký. Chceme po něm jen, aby překreslil náš projekt do místních rozměrů. To přeci nemůže dopadnout špatně. Jenže jsme zapomněli, že jsme na Srí Lance, takže jak to dopadlo?

„Architekt“ vypadal, že to nikdy nedělal. Přišel s vlastním nákresem, kde nám změnil úplně všechno, co šlo. Jinak velká okna, jinak velké dveře, vše jinak umístěné. Tohle jsme přeci nepotřebovali! Nejtěžší nakonec bylo přesvědčit ho, že nepotřebujeme nový projekt. Že jen chceme, aby překreslil ten náš dům do jejich měrných jednotek. To zní jednoduše, ne? No, tak asi nebylo. Povedlo se to až naposedmé 🙂

2. měsíc: Dostaneme stavební povolení?

První měsíc utekl jako voda a začal druhý. Ke stavebnímu povolení je potřeba nekonečně dokumentů a začíná se s vyměřením pozemku. Péťa mi posílá video, jak se na Srí Lance vyměřuje náš pozemek. Smíchy jsem se válela pod stolem. VIDEO NA FB

Na pozemek přijeli starší pánové. Takoví dědové, kteří se pohybovali jako lenochodi. Trvalo jim snad celý den, než dům vyměřili. Ale naštěstí se jim to povedlo napoprvé.

Do toho Péťa hledal stavební firmy, které by nám daly cenové nabídky. Ty můžou být velmi rozdílné, od těch levnějších až po velmi drahé. My jsme se rozhodli vzít stavebníka, který byl úplně nejlevnější, ale hlavně nám byl na pohled nejsympatičtější. Dokonce to vypadalo, že má mnoho zkušeností a plno dobrých nápadů, které se můžou hodit. To jsme ještě nevěděli, že tady je vlastně jedno, jestli dům stavíte s nějakým místním Frantou, nebo se stavební firmou 🙂

DSC01263
DSC01268
DSC01262

3. měsíc: Začínáme stavět!

A tak je to tady. Začínáme stavět. Péťa je na místě, já jsem v duchu neustále s ním. Tak začal ten velký příběh. Dnes víme, že to je příběh NEKONEČNÝ 🙂

Ale začalo se a to nás nakoplo dál. Největší radost nám ale přinesl Péťův návrat do Čech. Konečně spolu! Co vám budu povídat, přivítání bylo jak scéna vystřižená z romantického filmu.

Návrat domů i do reality

A zatím co my jsme měli romantiku v ČR, začali jsme si pomalu uvědomovat, že stavba na Srí Lance žádná procházka růžovou zahradou nebude. Po měsíci rychle zpátky na Srí Lanku a tentokrát už spolu. Stále to byl a je náš sen, který získává reálné tvary. Pořád myslíme na ty hezké chvíle, které na Srí Lance spolu s vámi zažijeme, až bude všechno hotovo. Při těch starostech tady nám moc pomohlo, když jsme se rozhodli zapnout facebook a říct o nás světu 🙂 Rychle se kolem nás vytvořila komunita, která nám poskytuje skvělou podporu. Jsme moc rádi, že vás máme! Děkujeme

O BOJI S ÚŘADY A NAŠE ŠTĚSTÍ

Naše štěstí

V předešlém článku o HLEDÁNÍ MÍSTA NAŠEHO SNU jsme psali o výběru místa, kde bychom se chtěli na Srí Lance usadit. Nebylo to jednoduché, určitě si to přečtěte tady. Skutečně jsme se ocitli na místě, kde chceme budovat náš SEN?? ANO, bylo to ONO. Tady chceme budovat náš SEN.

Jenže mezi “chtít” a skutečně “mít” je ještě dlouhá cesta. Ta začíná, jak jinak, smlouváním o ceně. Jsme v Asii, takže žádná cena není konečná a dokonce i o ceně pozemku se tady smlouvá. Nakonec dostáváme alespoň symbolickou slevu, aby se neřeklo. Ale každá kačka se počítá, takže jsme i za to rádi. Cenu už tedy víme, takže se zbývá rozhodnout. Půjdeme do toho?

Je to tu. Stačí kývnout a náš sen se v plné parádě zhmotní. Neskutečné se možná stane realitou!

VELKÉ ROZHODNUTÍ

Péťa je ve svých myšlenkách pevný jako skála, zatímco já se začínám v těch mých ztrácet. Raduju se, pláču a zase dokola. Radost, pláč. Opravdu ten pozemek koupíme? Napadá mě milion důvodů, proč to neudělat. Myslím na naši budoucnost, všechno si představuji, hlava přehání. Nechci poslouchat ten chaos myšlenek, snažím se ho umlčet. Naštěstí se můžu vždy obrátit k Péťovi, který neváhá, nepřemýšlí, je rozhodnutý. Vyslechne tu moji změť myšlenek, v klidu a rozvážně, a opakuje důvody, proč jsme se pro tuhle cestu rozhodli. Jeho přesvědčení mě uklidňuje, vracím se zpět k našemu snu, kterému jsme tak na dosah. Tak jo, JDEME DO TOHO.

Nechceme papouškovat životní motto, které všichni znají. Že svět patří těm, kteří se nepo… vy víte, co. Ale je to tak. Důležité je se z toho nezbláznit. Svět se točí dál. Sny se mají plnit. A my jsme se možná trochu zbláznili, když jsem si na hrb naložili takový pořádný sen. Ale chtěli jsme do toho jít, tak jsme do toho prostě bláznovsky šli.

Podáváme si ruku s prodejcem pozemku a tím začíná boj se srílanskou byrokracií. Nalezli jsme místní právničku, u které budeme sepisovat rezervační smlouvu. Právnička míchá angličtinu se sinhálštinou a na naše zcela jednoduché otázky pokyvuje hlavou. Aha, brzy si uvědomujeme, že nám nerozumí. Trochu se zděsíme, ale ve smlouvě je naštěstí všechno v pořádku. Už to všechno vypadá dost vážně.

ZLÝ SEN, NEBO SKUTEČNOST?

Péťovi se po podepsání rezervační smlouvy zdá nepříjemný sen o tom, že náš vysněný pozemek chvíli před námi koupí nějaký cizinec. Naštěstí to byl jen sen, ale druhý den nám majitel říká, že za ním přišel nějaký zájemce, který mu za pozemek nabídl daleko víc peněz. Jen aby ho získal. Takže pryč se zlými sny. Zpátky do reality. Teď nastává otázka, jak dostat naše peníze v pořádku na Srí Lanku.

PRVNÍ ZÁDRHELE

Místní komerční banka radí poslat peníze přímo na účet majitele pozemku. To zní jednoduše, a tak to tak tedy děláme. Po pár dnech dostáváme informaci z české banky, že peníze už musí být na srílanském účtu prodávajícího. Bohužel tomu tak není a my zjišťujeme, že centrální banka Srí Lanky tento tok peněz zadržela a neuvolní ho, dokud nezaložíme speciální investorský účet. Hm, tak to nebude všechno tak jednoduché, jak to vypadalo. Musíme si okamžitě přeložit letenky. Dokud se vše nevyřeší, nemůžeme ze Srí Lanky odletět. Co by pak bylo? Peníze „kdesi“ a my pryč? Přebookováváme letenky a je nám jasné, že tenhle proces nebude jen tak a týden nám na něj stačit nebude.

OK, potřebujeme tedy ten speciální investorský účet, na který nám uvolní naše vlastní peníze. Nejprve tedy musíme české bance vysvětlit, že ty peníze, které nyní visí bůhvíkde na Srí Lance, musí změnit cíl. Banka musí provést změnu a neposlat je rovnou prodejci, ale napřed na náš nově založený investorský účet. Hurá, povedlo se!

POVOLENÍ ZAMÍTNUTO. VÍTEJTE ZPĚT NOHAMA NA ZEMI.

Věděli jsme, že až přijdou peníze, tak budeme potřebovat povolení od centrální banky k tomu aby se převedly peníze majiteli nebo zpět do České Republiky. Není to tak, že si s penězi můžeme dělat, co chceme.

Centrální banku jsme proto mnohokrát navštívili a snažili se to povolení získat. Asi šesti úředníkům jsme museli vysvětlit, co od nich potřebujeme. Až nakonec ten poslední, pan Rohan, nám řekl, že musíme napsat žádost o povolení na převod peněz. Dobře, žádost sepíšeme a „kníže Rohan“ nám řekne, že se ohledně povolení máme ozvat za 4 dny. Zrovna to vycházelo na pondělí a my tak konečně s velkým očekáváním voláme do centrální banky. Úředník nám ale stroze sděluje, ať zavoláme zítra. A v úterý, ať zavoláme ve středu. A takhle to pokračovalo až do čtvrtka. To nám najednou oznámil, že povolení nedostaneme a že vlastně vůbec neví, jestli ho někdy dostaneme. S penězi tedy nemůžeme nic dělat. Péťa zachoval čistou hlavu a rázně mu odpověděl, že tohle se nedělá, tahat někoho týden za nos. A že si prostě zítra pro to povolení přijdeme! A zavěsil telefon. To jsme ještě nevěděli, že teprve začíná to pravé tóčo.

NAŠE ŠTĚSTÍ

Začali jsme hledat pomoc. Nejprve jsme se zkusili obrátit na českou ambasádu v Indii. Péťa tam telefonuje a snaží se všechno vysvětlit. Bohužel se ale žádná pomoc nekoná. Proto vyrážíme přímo na český konzul do hlavního města Srí Lanky, do Kolomba. Tam se nám konečně snaží někdo pomoci, ale my si mezitím naprostou náhodou nacházíme cestu přímo ke generálnímu řediteli centrální banky. Jak to tak bývá, někdo zná někoho a ten zná tamtoho. Nakonec nás tímhle způsobem zachrání Sanju, osoba nám na Srí Lance nejbližší. O něm a o tom, jak jsme se k němu dostali, jste si mohli přečíst už v minulém článku. Tentokrát Sanju naprosto nečekaně na návštěvě u své sestry potkává přímo ředitele banky, který si zrovna přijel pro svoji dceru. Ta je kamarádkou Sanjuovy neteře, s kterou hrává šachy. Neskutečná náhoda. Nebo zase na naší cestě za snem zapracoval osud? Ředitel dává pokyn povolení vydat a my jsme najednou šťastní jako blechy. Byl to snad tedy přímo Rohan, kdo nám prostě nechtěl povolení vydat a naschvál to zdržoval? Ať to tak bylo nebo ne, štěstí nám ukázalo svoji tvář a my jsme konečně mohli v té srílanské byrokracii postoupit dál.

Z Kolomba vyrážíme rovnou do komerční banky na jih Srí Lanky a přitom pořád nevěřícně koukáme na dopis s povolením. Huráááá

V bance jsme slavnostně zamávali dopisem. Chlapík za přepážkou nás ale opět usadil na zem. Prý ještě musíme napsat další dopis a zažádat o převedení peněz na majitele pozemku. No to snad ne! Péťovi po tom všem bouchly nervy a narovinu se úředníka ptá, jestli to myslí vážně a taky, že žádný další dopis s žádostí psát nebude a basta. Bankéř vyjeveně koukal, ale dopis nakonec jednoduše napsal sám a Péťa ho jen podepsal.

Sri Lanka Pravnik
SriLanka Centralni Banka
SriLanka Centralni Banka dopis

PENÍZE JSOU NENÁVRATNĚ PRYČ

Za náma na přepážce už netrpělivě čekal majitel pozemku. Během chviličky se peníze připsaly na jeho účet a on tak rovnou splácí nějakou svou půjčku v bance. Teď a tady nám došlo, že naše peníze už nikdy neuvidíme. Smlouvy jsou podepsané, ale právnička čeká na dokument o převodu peněz. Ještě stále se může cokoliv stát.

Všechno proběhlo jen tak tak. Máme dva dny do odjezdu zpět do Čech, kde musíme ještě spoustu věcí zařídit. Akorát se dozvídáme, že právnička bude podávat smlouvy na katastr. Je to tady! Staneme se majiteli nádherného pozemku. Po všech těch útrapách se usmíváme od ucha k uchu. Ani nevnímáme bývalého majitele, který nám podává ruku na rozloučenou. Euforie! Chvíli si s ním ještě povídáme. S radostí v očích nám vypráví, že jsme snad jediní na celé Srí Lance, kdo v tomhle mladém věku kupuje pozemek. Zakončí to tím, že je rád, že pozemek kupujeme my a že ví a cítí, že pozemek bude v dobrých rukou. Hřeje nás to u srdce, cítíme vděčnost. Děkujeme. Mnohokrát děkujeme. Osudu nebo náhodě, vesmíru nebo čemukoliv, co nás dovedlo až sem.

Úplné zpracování procesu úřady a zapsání do katastru nemovitostí bude trvat ještě tři týdny. Máme u sebe pouze kopii smlouvy a originál na nás bude čekat při příští návštěvě. Věříme, že všechno dopadne, jak má. Snad už nám konečně žádné další papíry nechybí. Moc rádi bychom tu zůstali déle, ale už nám nezbývají peníze ani na přeložení letenek.

POSLEDNÍ DEN NA SRÍ LANCE

A tak nás čeká poslední den na osudové Srí Lance. Jak ho trávíme? No přeci na našem novém pozemku. Je sice zarostlý, ale už tak má kouzelnou atmosféru. Jsme spokojení. S tímto pocitem odjíždíme domů, kde ještě nikdo nic netuší…

Z České republiky přes internet vydáváme pokyny a necháváme vyčistit pozemek a postavit zatím tři strany plotu. Ještě nevíme, kam umístíme hlavní bránu a jak bude plot vysoký. Už ani neřešíme, že někam na dálku posíláme peníze, aniž bychom věděli, jestli to všechno klapne. Bez téhle povahy bychom se na Srí Lance asi fakt nikam neposunuli. Prostě jen věříme, že všechno dobře dopadne. A dopadlo?

20170603_163150
20180615_152318
20170610_142422

BUDE JEŠTĚ POKRAČOVÁNÍ?

Když přicházejí první fotografie o vyčištění pozemku, oněmíme úžasem. Otevřel se tak neskutečný prostor. Pozemek byl najednou o mnoho větší a naprosto nás očaroval.

V té době jsme cítili, že to nejhorší snad máme za sebou.

Jenže bylo tomu skutečně tak? Šlo poté všechno jako po másle? Příště si můžeš přečíst, co všechno se odehrálo, než jsme poprvé hrábli do země. Čekala nás totiž ještě další pořádná výzva…

HLEDÁNÍ MÍSTA NAŠEHO SNU

jsme na Srí Lance BLOG

HLEDÁNÍ MÍSTA NAŠEHO SNU

Jak jste se mohli dočíst už v článku „O NÁS“, na Srí Lanku nás to táhlo už, když jsme cestovali po Sardinii. Už tam jsme proto začali zjišťovat, jestli je vůbec možné na Srí Lance koupit baráček. Jaká byla naše radost, když jsme zjistli, že to možné je. Hurááá! Sjížděli jsme srílanské reality a při pohledu na všemožné i nemožné nabídky jsme snili, jak budeme na Srí Lance žít. Jenže uskutečnit sen není tak jednoduché, jak se zdá. Na nabídky nemovitostí jsme posílali spousty dotazů, ale žádná odpověď nikdy nepřišla. V té době jsme už byli rozhodnutí, že seženeme pozemek a sami si tam postavíme svůj dům. Snili jsme, plánovali, kreslili naše představy, když jsme najednou narazili na Čecha, který na Srí Lance prodával dva pozemky. Neváhali jsme ani minutu a už jsme psali mail. Najednou všechno šlapalo a my za pár dní balili věci na Sardinii a rychle jeli do Čech, kde jsme se s ním osobně setkali. Vtipné bylo, že majitel pozemků na Srí Lance byl v Čechách ze stejné vesnice jako my. To je náhoda, co? Nebo spíš osud?

Převyprávěli jsme mu, co je naším snem a pro co jsme se rozhodli. A on nám nabídl, že se můžeme dohodnout a odkoupit část jeho pozemku, na kterém už má postavený menší bungalov. Čekal nás tedy výlet někam na jih Srí Lanky pod Tangalle, na místo zvané Rekawa. Cílem cesty bylo nejen zjistit informace o pozemku, ale hlavně vyzkoušet, jestli je Srí Lanka opravdu místem, kde chceme uskutečnit svůj sen.

PŘED ODLETEM

Než jsme odletěli, raději jsme si zarezervovali ubytování na první tři dny ve Weligamě, ve vesničce na jižním pobřeží Srí Lanky. Během týdne před odletem nás ale překvapily zprávy o povodních na místě, kam jsme měli jet. Nebyli jsme si jistí, zda je v pořádku naše ubytování a proto tam raději napsali. Nevěděli jsme, jestli vůbec fungují. Ale také jsme jim chtěli dát vědět, že pokud to bude v našich silách, rádi jim v těžké situaci pomůžeme. Odpověď přišla nečekaně rychle. Psál nám majitel, že povodně tam již naštěstí nemají. A podespal se jako Sanju. To je náhoda! Nebo zase osud? Péťovi se totiž hned vynořily vzpomínky na Indii, jak pomáhal v rodině, kde byla holčička stejného jména. Ale Indie a povidání o ní, to je na samostatný článek. Tak o tom třeba zase jindy.

TEĎ UŽ VZHŮRU DO OBLAK!

Vítejte na Srí Lance 🙂 Sanju nás už vyhlížel na letišti. Po úžasném přivítání nás odvezl do Weligamy, kde měl své ubytování a kde jsme první tři dny odpočívali. Užívali jsme si pláže, surfu a sluníčka. Byla to taková pohoda, že jsme si to museli protáhnout o další dva dny. Prostě se nám nechtělo pryč. Když přišel čas loučení, nebylo to snadné. Se Sanjuem jsme měli vzájemný pocit, že se známe snad celý život. Ale už jsme museli vyrazit do Rekawy, na místo, kde na nás čekal pozemek s bungalovem onoho Čecha.

REKAWA

Jsme na místě. Náš první pocit není vůbec špatný. Pozemek je přímo u liduprázdné pláže. Bungalov na pozemku má mít kuchyň a dva pokoje se společnou koupelnou. Když ale vejdeme dovnitř, naše pocity se okamžitě mění. V pokojích jsou postele prolezlé termity. Tak tady budeme spát! Snažíme se to brát s humorem a alespoň si zahrajeme na dobrodruhy. Bereme do rukou koště a vymetáme pavučiny i s pavouky. Nic příjemného, co by v nás zanechávalo hezký dojem. Ale stmívá se a nám nezbývá nic jiného než jít spát. V koupelně nás překvapí švábi. Péťa začne koštětem z domu odpalovat jednoho švába za druhým. Je jich tolik, že nemáme jinou možnost než zalézt do pokoje, kde naštěstí není ani jeden. Zavíráme oči, všechno nás kouše a pocit z tohohle místa je čím dál tím horší. Když po nás v posteli začnou lézt malí černí broučci, uvědomujeme si, že tohle bude ještě boj.
Modlíme se, ať už je ráno. V tomhle prostě nejde spát. V pět ráno nevyspalí – ale celí šťastní, že je nový den – vybíháme pryč z baráčku přímo na pláž. Ta je překrásná a stává se naší útěchou. Jsme rozhodnutí, že tady noc už strávit nechceme a nacházíme ubytování o kousek dál. Ubytování se snídaní a bazénem je pro nás ale luxus, který si nemůžeme dovolit na více než 2 noci. Proto se pak stěhujeme na místo za super cenu, které sousedí přímo s pozemkem českého majitele. Sice máme před pokojem líheň komárů, ale po hrůzostrašném zážitku v bungalovu, už nás nemůže nic jen tak rozhodit. Skvělá cena ubytování nám to bohatě vynahradí. Čas trávíme okukováním pozemku a také procházkami po pláži. Na koupání to tu ale bohužel není. Moře je hluboké a jsou tu velké vlny.

20170610_142422
20170603_163150
Jsme na Srí Lance - Janča vaří :)

ZKLAMÁNÍ

Po týdnu na místě, kde by měl stát náš nový domov, nám dochází, že tady to není pro nás. Je to příliš osamocené místo a necítíme se tu dobře. Zklamaní jsme byli i z jednání souseda, u kterého jsme byli ubytovaní. Jakmile viděl, že si tu vyměřujeme místo na baráček, změnil k nám přístup a dokonce i ceny, které byly najednou vyšší. Všechno tu bylo hodně vzdálené. Nemocnice, obchody i pumpa. Moře bylo sice hned před barákem, ale tak blízko, že se při přílivu vylévalo až na okraj samotného pozemku. A burácení vln, které nám nejprve přišlo romantické, nám nedalo odpočinout. Uvědomili jsme si, že pozemek přímo u pláže prostě není pro nás. A začali jsme se těšit zpět do Weligamy.
Jsme poslední den na místě. Je to poslední možnost si prohlédnout pozemek a všechno důkladně promyslet. A hlavně rozhodnout. Všude se pasou krávy s telaty a všechny si nás nedůvěřivě prohlížejí. „Péťo, já se bojím. Podívej, jak zíraj!“ Zkoušíme udělat pár kroků vpřed, ale kráva se na nás rozeběhne. Naštěstí to sledovala z povzdálí sousedka, která okamžitě zasáhla a krávu zahnala. Kdyby tam nebyla, nevíme, jak to s námi dopadne. I takový zážitek nás opět utvrzuje v tom, že tudy naše cesta nevede. Zkrátka jsme rádi, že na tomto místě se už víc dnů nezdržíme. Takhle jsme si náš sen nepředstavovali.

WELIGAMA

Konečně odjíždíme do Weligamy, za naším milým Sanjuem. Svěřujeme se mu, za jakým účelem jsme vlastně na Srí Lanku přijeli. Sanju se na nás usmál, snad jako by to tušil, a zavolal svému kamarádovi. Přijel venkovan na staré zrezlé motorce, z kterého se vyklubal místní realiťák. Neskutečné! V jeho přítomnosti se ale cítíme skvěle a objíždíme s ním na motorce 4 pozemky v oblasti Ahangamy, což je tradiční srílanská vesnička, nedaleko od surfařského ráje.
Přišel na řadu další pozemek. A najednou jsme tu. Vypadá přesně jako náš vysněný. Jako jediný byl v rovném terénu a oproti ostatním, které byly hotová džungle, tenhle nebyl tak zarostlý. Bylo jasné, že to je on. Ten nádherný rovný kus Srí Lanky s hlubokou kamennou studnou a plnou zahradou ovoce. Tady se cítíme jako doma. Cítíme, že se konečně začíná – po všech těch peripetiích – zhmotňovat náš sen.

A jak to bylo dál? Skutečně jsme našli místo, kde budujeme náš sen? A co to vlastně všechno obnáší? Sleduj náš blog a brzy se dozvíš víc.